Jídlo u telky a sociálních sítí: Proč u seriálu přehlédneš, že máš dost

Sedneš si k talíři, pustíš si oblíbený díl seriálu a mozek se během pár vteřin upne na děj místo na jídlo. Talíř je najednou prázdný a žaludek ti nestihne poslat signál, že už má tak akorát dost. Po vypnutí seriálu je ti těžko a vůbec nevíš, co se pokazilo.

Když se řekne přejídání, málokdo si vybaví klidný večer u seriálu s talířem na klíně. Přitom právě tahle nenápadná chvíle za něj může docela často. Jídlo u obrazovky totiž tělo obelstí tak šikovně, že si přidáš a vůbec o tom nevíš. Nejde přitom o žádnou tvoji slabou vůli ani nedostatek kázně.

Mozek prostě nedokáže naplno sledovat napínavý děj a zároveň hlídat, kolik toho sníš. Jedno z toho jde vždycky stranou a u obrazovky to bývá právě jídlo. Dobrá zpráva je, že po dnešku už si na to dáš majzla, protože zdravý životní styl a vysedávání s jídlem u telky k sobě prostě nepasují.

Mozek se upne na seriál a zapomene na ostatní

Když jíš a zároveň sleduješ telefon nebo televizi, mozek dává přednost tomu, co běží na displeji. Děj, střih i hudba ho zajímají mnohem víc než brambory na talíři. Pozornost odteče k obrazovce a jídlo se přepne do automatického režimu, aniž si toho stačíš všimnout, natož zareagovat.

V tu chvíli přestáváš řídit, kolik a jak rychle jíš. Ruka jede sama, oči visí na scéně a talíř se vyprazdňuje bez tvého vědomí. Vypadá to nevinně, protože jídlo přece zmizí tak jako tak. Rozdíl je v tom, že vůbec nevnímáš, co se během jídla děje a kolik toho do sebe dostáváš.

Rychlé snědení jídla místo vychutnání porce

Rozjetý díl tě žene dopředu a s ním se zrychluje i tempo jídla. Sousta polykáš rychle a pořádně je ani nerozžvýkáš. Chuť, vůně i textura přitom projdou kolem, aniž by k tobě stačily dorazit. Zůstane po nich jen prázdný talíř a matná vzpomínka. Jídlo se tak scvrkne na pouhé zaplnění žaludku, ne na zážitek.

Přijdeš o kus toho hezkého, co porce nabízí, a zůstane ti jen pocit plného břicha. Zpomalit u obrazovky prostě nejde, protože děj tě táhne pořád o kus dál a nedá ti pauzu.

Žaludek hlásí sytost pozdě

Tělo má vlastní způsob, jak ti oznámit, že je nasyceno tak akorát. Vyšle signál a za normálních okolností v tu chvíli příbor odkládáš. U seriálu tenhle vzkaz snadno přehlédneš, protože pozornost je jinde a mozek řeší děj. Než signál konečně zaregistruješ, máš v sobě víc, než tělo doopravdy potřebovalo.

Takové přejídání se opakuje den za dnem, jídlo za jídlem, a postupně se přidává k riziku nadváhy. Zákeřné na tom je, že se to děje potají, bez jediného upozornění dopředu.

Zpomal a vychutnej si porci

Jakmile ubereš tempo, získáš zpátky kontrolu nad celým jídlem. Máš čas rozeznat okamžik, kdy je žaludek příjemně plný, a včas odložit vidličku. Sytost tak zachytíš dřív, než tě dožene nepříjemné přejedení. Zpomalení má i druhý příjemný bonus. Najednou vnímáš chuť, vůni i to, jak jídlo křupe nebo se rozplývá na jazyku. Porce, kterou jindy spořádáš na autopilotu, se promění v něco, co si vážně užiješ a co ti zůstane v paměti.

Malé triky, co fakt zaberou

Nejde o to zakázat si všechny seriály nebo hry. Jde o to oddělit obrazovku od jídla. Zkus jíst u stolu vsedě, ne s talířem na klíně před monitorem. Samotná změna místa dělá s tvým stravováním překvapivě hodně a nic tě nestojí. Rozdíl je také v tom, když jíš ještě s dalšími lidmi, protože konverzace vede k ještě pomalejšímu kousání jídla. Dělá to divy nejen doma, ale i v práci.

V Řecku existuje ostrov, kde se lidé dožívají velmi vysokého věku a jsou plní energie. Víš, jak obědvají či večeří? Klidně si spolu sednou sousedé a povídají si u stolu nad jídlem, co si uvařili, a jsou spokojení, příjemně najezení a jdou spát. Jdi na jídlo k babičce, rodičům nebo s kamarády pořádejte večeře a zvěte se navzájem. Třeba najdeš systém, jak si o to víc vychutnat jídlo a být v chillu.

Jestli se telefonu u jídla neumíš vzdát, nastav si aspoň nějaký časový limit a hlídej se, ať nehltáš a vnímáš to jídlo. Interval vyprší a další chvíle patří jenom jídlu a klidu. Zaber se do porce naplno a uvidíš, o kolik líp poznáš, kdy máš dost a kdy přestat.

Talíř si zaslouží tvou pozornost

Pár minut u jídla bez elektroniky není žádná oběť ani nuda. Hltáš snad u ohníčku, když se pečou buřty? Asi ne. Je to chvíle, kdy dáváš tělu šanci říct ti, co potřebuje, a sobě šanci porci si opravdu užít. Seriál na tebe počká, film i hra také. Talíř takovou trpělivost nemá, a tak si tvou pozornost u jídla zaslouží ze všeho nejvíc.

Zdroje: Autorský text, NZIP