Bodyshaming na školách: Každý čtvrtý student ho zažil od rodiny i vrstevníků

Blob mode, low-poly body, face card declined. Komentáře, které znáš z TikToku nebo ze školní šatny, nejsou jen trapný humor. Za každým takovým slovem se skrývá mechanismus, který dokáže reálně rozložit to, jak vnímáš sebe i svět kolem.

Sedíš u oběda a někdo u stolu poznamená, že si toho bereš moc. Spolužák tě okomentuje na sítích pod příspěvkem slovem, které tě pak drží vzhůru ve dvě v noci. Někdy to přijde ještě nenápadněji, jako dobře míněná rada od někoho blízkého. Bodyshaming nemá jednotnou tvář. Přichází tiše, vtipně, někdy dokonce s úsměvem. Přesně proto je tak záludný.

Každý čtvrtý to zažil na vlastní kůži

Římská univerzita Sapienza se v roce 2024 zeptala přes 900 středoškoláků na jejich zkušenosti s bodyshamingem. Výsledky byly dost tvrdé. Každý čtvrtý student to zažil od spolužáků, stejný počet od vlastní rodiny. Celkem 37 % dotázaných si prošlo alespoň jedním takovým momentem v životě.

Přitom nejde jen o hrubé nadávky nebo otevřené šikanování. Za bodyshaming se počítá každý nevyžádaný komentář na tělo, který druhá strana vnímá jako urážlivý nebo zahanbující, bez ohledu na to, zda byl míněn jako vtip nebo rada. Může jít o jediné slovíčko. Stačí opravdu velmi málo.

Často v tom má prsty samotná rodina

Tady přichází část, která překvapí nejvíc. Bodyshaming od rodičů nebo sourozenců nebolí méně než ten od spolužáků. Komentáře z domova naopak fungují hlouběji a trvaleji, protože přicházejí od lidí, kterým věříš.

Studie popsala mechanismus, který se za tím skrývá. Říká se mu internalizovaná váhová stigmatizace. Zní to složitě, ale v praxi to vypadá takhle: nejdřív si říkáš, že ti ostatní nerozumí. Postupně ale začneš jejich slova přijímat jako pravdu o sobě. Přestaneš si říkat „oni jsou blbí“ a začneš si říkat „oni mají pravdu.“ Právě tahle změna myšlení pak podle výzkumu přímo předchází vzniku poruch příjmu potravy.

Slova o těle, která se zaryjí pod kůži

Skoro 40 % středoškoláků ze studie vykazovalo příznaky poruch příjmu potravy na klinicky závažné úrovni. Starší italský výzkum z roku 2005 přitom uváděl 28,5 %. Rozdíl je velký a část odborníků ho přičítá covidové pandemii, která uzavřela teenagery doma se sociálními sítěmi a bez přirozeného kontaktu s vrstevníky.

Bodyshaming přitom nesouvisí jen s jídlem nebo váhou. Výzkum zachytil přímou spojitost mezi zkušeností s bodyshamingem a vyšší tělesnou nespokojeností, negativnějším sebehodnocením i horší celkovou psychickou pohodou. Efekty jsou měřitelné ještě roky po samotném zážitku. Jedno nevhodné slovíčko ve třinácti může ovlivnit, jak se díváš na vlastní tělo ve dvaceti.

Holky to nesou jinak než kluci

Genderové rozdíly ve výzkumu jsou markantní. Dívky vykazovaly výrazně vyšší míru příznaků poruch příjmu potravy, větší tělesnou nespokojenost i silnější zvnitřnění negativních postojů k vlastnímu tělu. Bodyshaming zažilo alespoň jednou v životě 51,5 % dívek oproti 26 % kluků.

Není to náhoda. Za tímto rozdílem stojí mimo jiné dlouhodobý tlak na ženský ideál krásy, který je v západní kultuře historicky spojen s extrémní štíhlostí. TikTok a Instagram tento tlak nezpůsobily, výrazně ho ale zrychlily a znásobily. Komentáře, které dřív zůstaly v šatně, dnes létají přes notifikace.

Naučit se mít rád vlastní tělo není samozřejmost

Sebeláska není hashtag ani motivační citát přes fotku západu slunce. Je to dlouhý, nelehký a někdy pořádně frustrující proces. Tenhle článek ti ho nesplní za tři minuty čtení, ale může tě nasměrovat. I to se počítá. Co ale můžeš udělat? Řekni si dneska nahlas: komentáře, které slyším o svém těle, nejsou pravdivé a neříkají, kdo jsem.

Tělo, které máš, je tvoje a funguje pro tebe každý den. Pocit zahanbení za vlastní postavu není tvoje vina, ale důsledek prostředí, které na tebe tlačí způsobem, který vědci měří a dokumentují jako reálné poškození.

Pokud tě komentáře na tělo trápí dlouhodobě, mluv o tom. Se školním psychologem, s kamarádem, s kýmkoli, komu věříš. Výzkum jasně ukazuje, že čím déle tahle slova nosíš sám v sobě, tím víc prostoru dostávají. Nedávej jim ho.

Zdroje: Autorský text, studie: Cerolini, S., Vacca, M., Zegretti, A., Zagaria, A., & Lombardo, C. (2024). Body shaming and internalized weight bias as potential precursors of eating disorders in adolescents.