Varovné signály na pohovoru, které ti odhalí toxického šéfa dříve, než bude pozdě

Na pohovor se připravuješ dopředu, ladíš odpovědi a přemýšlíš, jak zapůsobit. Jenže zatímco ty řešíš, jak se ukázat v co nejlepším světle, míjíš přitom informace, které jsou pro tebe mnohem důležitější než to, jaký dojem uděláš na svého nového šéfa.

Na pohovor přicházíš s hlavou plnou příprav, s nervozitou v žaludku a s odhodláním ukázat to nejlepší ze sebe. To je přirozené, zároveň to ale způsobuje, že přestaneš vnímat, co se děje na druhé straně stolu. Přitom chování budoucího šéfa během pohovoru hodně napovídá o tom, jaké to u něj bude každý den. Tady je pět věcí, na které si dát pozor.

Tým bere jako přítěž, ne jako lidi

Sleduj, jakými slovy mluví o svých současných nebo bývalých zaměstnancích, protože to je jeden z nejspolehlivějších ukazatelů toho, jak uvažuje. Pokud padají věty jako „ten předchozí člověk na téhle pozici prostě nestačil“ nebo komentáře o tom, jak jsou zaměstnanci obecně nespolehliví, není to upřímnost, ale signál, že problémy řeší obviňováním ostatních. Nadřízený, který nedokáže mluvit o týmu s respektem ani na první schůzce, ti v práci ten respekt taky nedá.

Potřebuje vědět úplně všechno

Existuje rozdíl mezi nadřízeným, který chce mít přehled, a nadřízeným, který ti nevěří ani na krok. Na pohovoru to poznáš tak, že padne věta „potřebuji vědět přesně, co děláš každý den“, nebo se ptá na detaily způsobem, jako by ti nedůvěřoval ani v tom, jak si organizuješ vlastní pracovní stůl. Mikromanagement se na začátku tváří jako drobnost, po pár měsících z toho ale budeš mít pocit, že bez schválení shora nemůžeš udělat vůbec nic, a tak postupně přestaneš zkoušet cokoli nového. Tam, kde se důvěra musí neustále dokazovat, se brzy začneš cítit jako na zkoušce, která nikdy nekončí, a to tě časem prostě unaví.

Nálada skáče bez důvodu

Jeden z nejtěžších typů šéfů, protože nikdy přesně nevíš, co dostaneš, je ten, jehož chování se mění bez varování. Pokud si při pohovoru všimneš, že mění tón, přechází od nadšení k podrážděnosti nebo naznačuje, že „tady se prostě pracuje pod tlakem a kdo to nezvládne, není ten pravý“, ber to jako přímou informaci o firemní kultuře. Práce pod takovým vedením znamená každodenní nejistotu a přizpůsobování se někomu, kdo sám sebe neřídí dobře.

O ostatních mluví za jejich zády

Pokud se na pohovoru začne šéf bavit o tom, jak ostatní oddělení nic nezvládají, zákazníci jsou nereální nebo kolegové nedodržují termíny, není to otevřenost, ale vzorec chování, který si zaslouží pozornost. Výroky jako „ti z marketingu to vždycky nějak pokazí“ ukazují na způsob řízení, který záměrně staví lidi proti sobě místo toho, aby je spojoval. Pokud takto mluví o ostatních před tebou při prvním setkání, je docela pravděpodobné, že stejně bude mluvit o tobě, jakmile odejdeš z místnosti.

Na konkrétní otázky nemá konkrétní odpovědi

Každý dobrý vedoucí dokáže říct, jak vede lidi, jak deleguje práci a jak mu záleží na rozvoji týmu. Zkus se proto přímo zeptat: „Jak motivujete svůj tým?“ nebo „Jak u vás vypadá zpětná vazba?“ a sleduj, co se stane. Pokud dostaneš vyhýbavé fráze, obecné řeči o „otevřené komunikaci“ bez jediného příkladu nebo odpovědi, které se vůbec netýkají otázky, chybí mu jasná představa o tom, jak chce vést lidi. Takový nadřízený pak reaguje výhradně na to, co hoří, a ty se v tom ztratíš.

Pohovor je oboustranné rozhodnutí

Pocit napětí nebo nejistoty po pohovoru není přecitlivělost, ale informace, kterou má smysl brát vážně. Správná práce nemusí být láska na první pohled, správný šéf ti ale nikdy nedá pocit, že se musíš za každou otázku omlouvat. Ptej se, sleduj, jak reaguje, a věř tomu, co vidíš přímo před sebou, protože tenhle rozhovor je jedna z mála šancí, kdy máš ještě čas si to rozmyslet.

Zdroje: Autorský text, Moje psychologie