Mizející zázrak české přírody: Světluška menší potřebuje tmu k přežití
Léto a ohníček k sobě patří už spoustu let, není divu. U baštění buřtů sleduješ diskuzi kolem sebe, přírodu i noční oblohu nad hlavou. Večer ti přitom nesvítí jen hvězdy, ale i malí létající broučci, kterých v naší krajině rok od roku znatelně ubývá.
Přijdeš od ohně, tričko provoněné buřty a tráva u nohou najednou sama bliká zeleně. Přesně tohle jsme jako malí honili se sklenicí v ruce a pouštěli zpátky do noci. Žádná obrazovka ani aplikace, jen létající světýlka nízko nad zemí. Za tuhle show může světluška menší, drobný brouk, který ovládá noční svícení.
Samci a samičky si role rozdělili úplně jinak. Samci měří osm až deset milimetrů a křižují vzduch pod šedočernými krovkami. Samičky měří kolem deseti milimetrů, nemají křídla a tvarem těla připomínají larvy. Jejich krémové tělo prosvítá, takže zář ze spodku zadečku pěkně září do tmy. Zatímco samci patrolují nad trávou, samičky lezou po zemi a svítí z jednoho místa.
Studené světlo z břicha broučka
Světlo si brouk vyrobí sám procesem zvaným bioluminiscence. Uvnitř těla reaguje látka luciferin s kyslíkem za pomoci enzymu luciferázy. Brouk dávkuje přísun kyslíku do světelných orgánů a tím ladí intenzitu záře. Jakmile přívod vzduchu zastaví, světlo během vteřiny zhasne.
Tahle reakce vytváří čisté studené světlo, ze kterého nevzniká žádné odpadní teplo. Samci mají na spodku zadečku dva světelné orgány a svítí k zemi. Při hledání samičky ale tahle jejich záře podle vědců roli nehraje.
Tři roky dřiny pro pár nocí
Život téhle světlušky připomíná roky tréninku kvůli jedinému finále. Celý cyklus trvá dva až tři roky a většinu času brouk stráví jako dravá larva. Ta žije v mechu dlouhých třicet čtyři měsíců a loví drobné plže i slimáky, které najde podle slizové stopy.
Po zakuklení trvajícím sedm dní se líhne dospělec, který už v životě nic nesní. Dospělci jen pijí vodu a čerpají z tukových zásob z larválního stadia. Samci žijí pět až sedm dní, samičky sedm až deset dní. Po spáření všichni umírají.
Lampy jim kazí rande
Prostředí, kde se tahle podívaná odehrává, mizí. Brouci potřebují vlhko, stinné lužní lesy a neporušené břehy potoků. Při sčítání v Sasku v letech 2007 až 2009 napočítali badatelé v jediném lužním lese několik tisíc svítících samců za jediný večer.
Dnešní populace ale trápí světelný smog z měst, chemické postřiky i vysoušení krajiny. Silné umělé osvětlení přezáří jemné zelené signály v trávě. Samec pak v záři pouliční lampy samičku vůbec nenajde. Bez tmavých míst tahle světelná show pomalu zhasíná.
Méně světelného smogu může situaci vyřešit
Kolem svítících broučků vzniklo za staletí spousta legend. Jan Karafiát o nich v roce 1876 napsal slavné Broučky, knihu, která prvních sedmnáct let ležela bez povšimnutí a pak se z ní stal obrovský hit. Příběhy o svítících tvorech pořád učí přátelství, odvahu i respekt ke všemu živému.
Sledovat světýlko poskakující v trávě je stejně silný zážitek dnes jako před stovkami let. Ochrana divoké přírody dává šanci, že ti tihle broučci budou o letních nocích svítit dál. Tak ať jich máme na zahradě zase víc než jen vzpomínku. A pokud je letos uvidíš, řekni si, že máš štěstí, jaké má už jen hrstka Čechů.
Zdroje: Autorský text, Nadace na ochranu zvířat, Wikipedie
