Situationship: Když spolu trávíte čas, ale bojíte se zeptat, kam to směřuje
Poslední tři měsíce koukáš na displej a čekáš, kdy naskočí jméno, co ti motá hlavu. Ozve se za hodinu, nebo za tři dny? Kdo ví. Vítej v situationshipu, kde vládne mlha místo jistoty. Zjisti, jak z toho ven, než tě to úplně semele.
Trávíte spolu volný čas, spíte spolu, smějete se u seriálu, ale nikdo neřekne nahlas, o co tu jde. V hlavě se ti honí, jestli spolu vlastně chodíte, nebo jenom tak zabíjíte čas, než přijde něco opravdového. Kámoška chce vědět, jak to máte, a ty jen krčíš rameny. Přesně tady začíná bludiště, které se může tak zacyklit, že ti z toho půjde hlava kolem.
Blízkost, která ale nepasuje do žádné škatulky
Tahle vazba stojí na půli cesty mezi randěním a kamarádstvím. Chemie mezi vámi pracuje, jenže chybí ta věta, kde si řeknete, kým pro sebe jste. Nikdo neplánuje výlet za tři měsíce ani seznámení s rodiči. Žiješ ze dne na den podle toho, kdy se komu zrovna chce, ale ten otazník nad tebou visí tak silně, že na to musíš pořád myslet.
Chvíli to funguje skvěle, protože volnost chutná sladce. Nemusíš nikomu vysvětlovat, že někam jdeš, plánovat víkendy dopředu ani vést vážné hovory o společné budoucnosti. Ta lehkost přitahuje ty, kteří zrovna nestojí o těžké závazky a raději si nechávají otevřená zadní vrátka.
Když je jeden v tom po uši, ale druhý ne
Háček přichází ve chvíli, kdy se očekávání každého z vás rozjedou jinam. Jeden si užívá svobody, druhý potají doufá ve víc. Ta nerovnováha tiše nahlodává, protože mít odvahu se zeptat, jak to vlastně je, vlastně ani nemáš. V hlavě ti běží scénář, co kdyby to přece jen bylo jinak, než si přeješ, a tak radši čekáš. Dvojice v takovém vztahu spolu prožívají podobně vášnivé chvíle jako běžné páry, jenže spokojenost i závazek vycházejí výrazně hůře. Blízkost tam je, pevná půda pod nohama ale chybí.
Jestli začínáš měřit vlastní hodnotu podle toho, jak rychle ti někdo odepíše, tak se ženeš do problémů. Malá pozornost tě vytáhne do nebe, mlčení srazí zpátky dolů. Postupně si o tom druhém domýšlíš krásné vlastnosti a sebe stavíš pod něj, i když ho vlastně pořádně neznáš.
Nejistota ti bere energii i sílu
Netušíš, kdy se ozve, jestli dorazí, jak to vůbec myslí. Jestli splní to, co ti bylo slíbeno, nebo zase znenadání přijde zpráva, že dneska to neklapne, ať se nezlobíš. Tvá mysl touží po pevném bodě a téhle nekonečné houpačce se brání únavou i mizernou náladou. Do celé situace se také plete tvé okolí, které si nebere servítky. Instagram přetéká vztahy jako z reklamy a ty nemáš co ukázat, protože nevíš, jestli vůbec něco máš. Ten rozpor mezi tím, co uvnitř cítíš, a tím, co venku platí za normu, umí pořádně nahlodat sebevědomí.
Otázka, které se vyhýbáš, ti otevře oči
Cesta ven vede přes jednu nepříjemnou větu, kterou pořád odkládáš. Zeptat se přímo, kam to vaše „chození“ směřuje. A to zní děsivě, protože riskuješ odmítnutí. Jenže mlčení tě nikam neposune, jen natahuje iluzi šance. Je zapotřebí být k sobě upřímný a vážit si svého času. Toužíš po vztahu, nebo ti sedí volnost? Neutíkej před tím, můžeš jedině vyhrát. Buď nebudeš dál ztrácet čas s někým, kdo o to stejně nestojí a jen tě svým způsobem využívá, nebo se to posune o level dál a budeš konečně v klidu.
Svoboda, nebo tiché čekání?
Ať už jsi v pozici toho, kdo si s někým pohrává a zaplňuje si tím čas, aby nebylo nůďo, nebo jsi ta druhá osoba, která čeká, cesta ze začarovaného kruhu není ve finále tak těžká. Jen se odhodlat zeptat na tu ošemetnou otázku. Máš sociální sítě, telefon, nemusíš se ptát osobně, když se na to necítíš, využij to ve svůj prospěch, ať jsi konečně happy.
Zdroje: Autorský text, Psychology Today, verywell mind
