Proč sport a hladovka nestačí? Jak jsem pochopila, že jídlo není nepřítel, ale palivo

Když mi ve škole spolužáci dávali najevo, že jsem jiná, bolelo to víc, než jsem tehdy dokázala přiznat. Nejhorší ale bylo, že jsem to zkoušela řešit způsoby, které situaci jen zhoršovaly, a trvalo celé roky, než mi konečně došlo proč.

Váha je téma, o kterém se ve čtrnácti nebo šestnácti letech moc nemluví otevřeně, i když ho spousta z nás řeší naplno a docela o samotě. Ve škole se to projeví pohledy, komentáři v šatně nebo u oběda, poznámkami, které se tváří jako vtip, ale vtipné vůbec nejsou. Znám to z vlastní zkušenosti a doteď si pamatuju, jak moc dokáže jedno nevhodné slovo ublížit. Jenže to, co jsem tehdy nevěděla, bylo to nejpodstatnější, totiž že jsem celý problém řešila přesně obráceně, než jsem měla.

Obezita není věc lenosti ani vůle

Spousta z nás má o nadváze docela zjednodušenou představu, že stačí se trochu hýbat, méně jíst a váha půjde dolů jako na povel. Jenže realita vypadá jinak, protože za nadváhou nebo obezitou stojí celá řada faktorů najednou, od genetiky přes hormony, kvalitu spánku a míru stresu až po léky, které někdo bere kvůli úplně jiným zdravotním problémům. Není to tedy věc charakteru ani toho, jestli se někdo dostatečně snaží, a tohle je důležité si říct úplně na začátku, protože bez toho se celé téma chápe špatně.

Hladovění není správná cesta

Já jsem si tehdy myslela, že méně jídla rovná se méně kil, a tak jsem přes den skoro nic nejedla. Snídaně pravidelně přeskakovala, svačiny v mém jídelníčku neexistovaly, k obědu jsem si dala minimum a večer to přišlo. Najednou obrovská chuť na všechno, co bylo po ruce, většinou nic moc zdravého, a pak pocit viny, který byl horší než samotné jídlo.

Tělo si s hladověním poradí po svém, začne šetřit energii, zpomalí metabolismus a ve chvíli, kdy konečně dostane jídlo, si z něj vezme co nejvíc. Výsledek byl přesně opačný, než jsem chtěla, přibírala jsem, přestože jsem každý den sportovala a přestože jsem jedla zoufale málo.

Odborníci to vysvětlují celkem jasně, rovnováha v příjmu energie neznamená hlad, ale pravidelný a pestrý příjem jídla po celý den. Snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, lehká večeře a mezi tím voda, nikoliv limonáda nebo džus plný cukru.

Pohyb sám o sobě nestačí

Chodila jsem na tréninky, pohybovala jsem se dost, ale stravování bylo katastrofální a výsledek tomu odpovídal. Pohyb je důležitý, odborníci doporučují aspoň hodinu denně pro dospívající, ale pokud jídlo neodpovídá, tělo nemá z čeho brát energii na regeneraci, na růst, na normální fungování. Místo toho sahá po svalové hmotě a ukládá tuk, protože ho vnímá jako zásobu do horších časů, a tohle jsem tehdy vůbec netušila.

Pohyb navíc pomáhá zvládat stres a zlepšuje spánek, a to jsou věci, které taky ovlivňují váhu, i když to tak na první pohled nevypadá. Chronický stres a nedostatek spánku narušují hormony, které regulují hlad a sytost, takže pak přirozeně saháme po větším množství jídla, aniž bychom si to sami uvědomili.

Zdravé jídlo, které překvapí chutí

Když jsem se začala učit jíst normálně, bylo to ze začátku zvláštní. Připadalo mi, že jím příliš mnoho, přestože jsem jedla správně. Postupně jsem ale zjišťovala, že zelenina v rajčatové omáčce s celozrnnými těstovinami je fakt dobrá, že ořechy jsou skvělá svačina, že ryby se dají připravit tak, aby nebyly nuda, a že voda po čase chutná lépe než sladké nápoje, na které jsem byla roky zvyklá.

Zdravé stravování není o tom trpět nad salátem bez zálivky, je to o tom naučit se chutě, které většinou ani neznáme, protože jsme vyrůstali na fast foodu a na věcech, co jsou na chuť intenzivní, ale na živiny prázdné.

Klíčová věc, kterou mi trvalo pochopit, bylo přestat vnímat jídlo jako odměnu nebo trest, jako způsob, jak se uklidnit po špatném dni nebo jak se za něco potrestat. Jídlo je palivo a péče o sebe zároveň, a tohle nastavení v hlavě změní úplně všechno.

Začít lze kdykoliv a kdekoliv

Jestli se v tomhle textu trochu vidíš, ať už jde o komentáře okolí, o chaotické jídlo nebo o pocit, že děláš všechno správně a stejně to nefunguje, věz, že to není tvoje chyba a není to důvod k rezignaci. Pediatr nebo nutriční terapeut dokáže pomoct způsobem, který bude šitý na míru, bez obecných rad stylu „jen jez méně“.

Jít s tím za odborníkem dřív, než problém přeroste, je chytré rozhodnutí, ne projev slabosti. A než se k němu dostaneš, začni třeba jen tím, že zítra nebude chybět snídaně a k obědu přidáš hrst zeleniny navíc, protože i takhle malé kroky se časem sečtou v něco, co bude opravdu znát.

Zdroje: Autorský text, Národní zdravotnický informační portál