Paralyzuje tě strach o krajinu? Nový přístup ti vrátí pevnou půdu pod nohama
Všude kolem slyšíš o nadcházejících čtyřicítkách a tvoje nitro nesvírá strach z horka, nýbrž z kolapsu přírody. Klimatická úzkost ochromuje tvoje vrstevníky, kterým nečinnost mocných autorit způsobuje větší vnitřní bolest než samotné proměny počasí.
Pokaždé, když na sociálních sítích vyskočí další zpráva o gigantických požárech, vlnách veder nebo vyschlých korytech řek, sevře se ti žaludek. Možná máš pocit, že přeháníš, nebo že jsi na tyhle globální problémy jen ty. Pravdou však zůstává, že tvůj mozek pouze zcela racionálně reaguje na obrovské proměny životního prostředí. Odborníci pro tento stav začali používat oficiální termín klimatická úzkost. Tento pojem popisuje chronický strach z ekologické zkázy, který se neustále vyvíjí podle toho, jak moc se planeta mění.
Tvé pocity dávají vědecký smysl
Psychoterapeutka Caroline Hickman z britské University of Bath, která se dlouhodobě věnuje výzkumu duševního zdraví mládeže, upozorňuje na závažný fakt. Současná klimatická krize funguje jako extrémní psychologický stresor. Odborné kruhy ji dokonce začínají přirovnávat k nepříznivým zážitkům v dětství, mezi které patří například válečné konflikty nebo zneužívání. Tyto události přitom zanechávají hluboké stopy na duševním zdraví po celý život.
Tvé obavy ze zkázy krajiny tedy nejsou projevem slabosti, ale naopak jasným důkazem fungujícího rozumu a vysoké míry empatie. Negativní dopady navíc pociťuješ jak přímo při extrémním počasí, tak nepřímo skrze sledování médií.
Proč tě nejvíc drtí dospělí
Vědecká data ukazují, že samotné zhoršování klimatu není jediným zdrojem tvého vnitřního tísnivého tlaku. Velkou část bolesti totiž způsobuje chování okolního světa. Caroline Hickman v roce 2021 vedla velký mezinárodní průzkum, do kterého se zapojilo deset tisíc dospívajících z deseti různých zemí světa. Výsledky mluví za vše a jasně ukazují, co se ti honí hlavou.
Celých 83 % dotázaných je pevně přesvědčeno, že starší generace při ochraně naší planety fatálně selhaly. Plných 64 % respondentů navíc uvedlo, že vládní představitelé neberou jejich obavy vážně a dělají žalostně málo pro odvrácení katastrofy. Právě tento pocit nespravedlnosti a přehlížení bolí ze všeho nejvíce.
Když tě strach začne reálně paralyzovat
Klimatická úzkost se bohužel nezastaví pouze u nepříjemných myšlenek, ale začíná tvrdě zasahovat do běžného fungování. Data z roku 2021 potvrzují, že 75 % dospívajících vnímá budoucnost jako vysoce děsivou. Téměř polovina dotázaných, přesně 45 %, pak přiznává přímé dopady na každodenní rituály. Tyto emoce jim narušují klidný spánek, schopnost soustředit se, jíst, bavit se nebo normálně chodit do školy.
Australský výzkum autorů Stanleyho et al. z roku 2021 navíc rozlišuje tři různé eko-emoce. Vedle klasické úzkosti existuje také eko-deprese provázená absolutním vyčerpáním a eko-hněv. Právě hněv vůči systému se ukazuje jako nejlepší motor, protože dokáže proměnit bezmoc v touhu po změně.
Jak najít sílu v radikální naději
Složitá situace kolem životního prostředí v dohledné době nezmizí, musíme se v ní proto naučit žít. Odborníci doporučují okamžitě opustit takzvanou naivní naději, která slepě věří, že se všechno nějak samo vyřeší. Mnohem zdravější nástroj představuje aktivní naděje. Ta ti plně dovoluje cítit hluboký smutek nad ztrátou přírody, ale zároveň v sobě probudí odvahu k akci.
Prvním krokem k úlevě je vědomé sdílení pocitů v komunitě stejně smýšlejících vrstevníků. Druhým krokem je budování emoční odolnosti, k čemuž skvěle pomáhá pravidelný digitální detox nebo mindfulness. Nemusíš sám zachránit celou planetu, stačí se postarat o vlastní duševní zdraví a měnit věci ve svém bezprostředním okolí.
Zdroje: Autorský text, Unicef, studie: Coffey, Y., Bhullar, N., Durkin, J., Islam, M. S., & Usher, K. (2021). Understanding Eco-anxiety: A Systematic Scoping Review of Current Literature and Identified Knowledge Gaps. The Journal of Climate Change and Health.
