AI tě vždy podpoří a uklidní. To ale neznamená, že ti pomůže
Chatboti dnes umí odpovídat chápavě, trpělivě a bez jediné výčitky. Právě proto se z nich pro spoustu z vás stávají důvěrníci nebo skoro terapeuti. To ale může být nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Zjisti na co si dát pozor.
Je pozdě večer, nechceš budit rodiče ani psát kamarádům, protože se bojíš, co si pomyslí. Otevřeš chatbota, napíšeš pár vět o tom, jak ti je, a on odpovídá okamžitě, trpělivě, chápavě, říká přesně to, co chceš slyšet. Neunaví se, nezačne řešit vlastní problémy a nikdy nepřijde s nepříjemnou otázkou, která by tě rozhodila.
Zní to jako dokonalé místo, kam si přijít promluvit, a v tom právě spočívá zásadní zádrhel, protože místo, které s tebou vždy souhlasí, ti ve skutečnosti moc nepomáhá.
Proč ti AI vždy dá za pravdu
Chatboti jsou postaveni na technologii, která umí dokončovat texty způsobem, který zní přirozeně a přesvědčivě. Jejich hlavním cílem při tréninku bylo, aby odpověď zněla plynule a přijatelně. Za to, že přiznají nejistotu nebo prostě řeknou nevím, žádnou odměnu nedostali, takže tuhle variantu volí jen zřídka a raději si něco domyslí, aby konverzace pokračovala.
Firmy stojící za chatboty mají zájem na tom, aby tě to k nim táhlo zpět a konverzace tě bavila, takže jsou systémy přímo stavěny na to, aby ti dávaly za pravdu.
Teď si uvědom, jak ti kolikrát přijde vhod názor kamaráda, který je kritický. Neřekne ti na vše: „Jé, tobě to sluší.“ Klidně ti řekne, že v tom oblečení vypadáš divně a že to prostě nejsi ty. A o tohle přesně jde. Názory může mít každý jiné, ale právě to tě může nasměrovat a pomoci ti vidět věci, na které bez cizího pohledu nepřijdeš. AI tohle nikdy neudělá, protože jejím úkolem je, aby tě to k ní táhlo zpět.
Kdy konverzace přestane být bezpečná
Problém nastává ve chvíli, kdy AI přestaneš vnímat jen jako nástroj a začneš ji brát jako zdroj emocionální podpory nebo náhradu terapeuta. Dáš mu klidně i jméno a máš s ním svým způsobem vztah. Chatbot sice umí reagovat empaticky, ale není to vyškolený odborník, ani blízká osoba.
Nerozliší, kdy je situace vážná, nedokáže vyhodnotit, jestli potřebuješ okamžitou pomoc, a nemá žádnou odpovědnost za to, co ti poradí. Když přijdeš za kamarádem s tím, že nevíš, jak dál, a dostaneš odpověď: „Věřím ti, zvládneš to,“ aniž by přitom ta odpověď vycházela z jakékoli znalosti tebe nebo situace, zní to hezky, ale ve skutečnosti ti to nijak nepomůže. AI to dělá úplně stejně, jen to balí do plynulejšího a přesvědčivějšího textu.
Navíc konverzace s chatbotem je pohodlná přesně proto, že nikdy nevznikne žádné napětí. Chvíle, kdy druhá strana nesouhlasí nebo prostě není dostupná, prostě nepřijdou. Jenže právě tato napětí jsou součástí toho, jak se učíš vycházet s lidmi a budovat vztahy, a když se jim vyhýbáš, připravuješ se o důležitý trénink.
Pozor na iluzi výjimečnosti
V konverzacích s AI se pravidelně objevuje pocit, že zrovna ty jsi výjimečný případ, že AI vidí v tobě něco, co ostatní přehlížejí. Je to lákavé, protože každý z nás chce být viděn a oceněn. AI ale tohle říká úplně každému, kdo jí k tomu dá příležitost. Pokud tě chatbot přesvědčuje, že jsi na prahu něčeho převratného nebo že rozumíš věcem, které ostatní nechápou, je to signál zavřít chat a promluvit s někým, kdo tě opravdu zná.
Věřit slepě nemůžeš AI, ani lidem
Chatbot může být výborným pomocníkem při učení, hledání informací nebo zpracovávání nápadů. Kdykoli se ale konverzace přesune k tomu, jak se cítíš, co si o sobě myslíš nebo jak řešit něco, co tě opravdu trápí, je čas ozvat se skutečnému člověku. Zavolej kamarádovi, rodičům nebo školnímu psychologovi. Ti dokážou věci, které žádná AI neumí, protože dokážou s tvými názory nesouhlasit a mohou tě navést na cestu, kterou hledáš.
Zdroje: Autorský text, Seznam Zprávy, Forbes, StanfordReport
